Římskokatolická farnost Říčany
Filiální kostel sv. Máří Magdalény v Kunicích
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Popis kostela sv. Máří Magdalény v Kunicích
Má čtvercový presbytář s křížovou klenbu, v jejímž svorníku je vytesána hlava Krista. Žebra jsou po hranách mírně prohloubena a dole spočívají na prostých krakorcích. Na epištolní straně je výklenek nahoře překlenutý polokruhem – bývalé sedadlo pro kněze a menší výklenek pro konvičky. Na protější straně je výklenek opatřený mříží.
Vítězný oblouk je mírně lomený a je na něm nápis z roku 1884, zřízený dle starého, frakturou psaného nápisu na témž místě, hlásající, že „tento kostel byl založen r. 970, opraven r. 1680, pak r. 1728 a r. 1793, potom roku 1821, důkladněji opraven r. 1850 a 1867.“
Loď původně mívala plochý strop, který byl později přestavěn na valenou klenbu. Původní úzká okna byla později zvětšena. Klenutí bylo v roce 1884 nahoře staženo mohutnými železnými šllisnami.
Do kostela se vchází věží, jejíž přízemí tvoří nízkou síň valeně klenutou, nad níž se nachází kruchta.
Později (snad ve 12. či spíše ve 13. století) zde byl postaven románský kostel později přestavěný na gotický.
V roce 1404 založil kanovník u sv. Jiří Václav, syn Vítka ze Strančic, nadaci při kunickém kostele, jež ročně vynášelo půl kopy pražských grošů. Za to byl povinen kněz sloužit v určité dny mši svatou a konat modlitby za spásu darovatele, jeho rodičů, sester i jiných příbuzných. Mimoto byl kněz povinen z výtěžku nadace rozdělit každý rok jistou část pro chudé.
Za starých dob býval tento kostel farní. V době husitských válek, zde působili nekatoličtí kněží, kteří byli roku 1621 vyhnáni, ale pro nedostatek katolických kněží zůstala fara neobsazena a tak se po nějaký čas v kostele nesloužily mše. V této době také bylo mnoho pozemků, především filiálních kostelů zabráno či rozprodáno a tak i kunický kostel a fara přišly o své pozemky.
Později byly Kunice přifařeny k Uhříněvsi, pak k Říčanům a nakonec 14.11. 1789 k Velkým Popovicům.
V roce 1728 byla na přímluvu faráře Pečeného a kněžny Marie Terezie z Lichtenštejna vyspravena šindelová střecha, kostel byl omítnut,udělána nová cihlová dlažba a opravena hřbitovní zeď.
V roce 1793 byl kostel nově omítnut, vyspravena střecha a postavena nová cibulová kostelní věž. Náklady platil patronát Lichtenštejnský, práci zaplatili občané.
V roce 1821 proběhla další oprava kostela, tentokrát na přímluvu říčanského faráře Nademlejnského.
V létě roku 1850 byl opět opravován kunický kostel. Byla přeložena tašková střecha (věž zůstala šindelová), zasazena nová okna a opravena hřbitovní zeď. Obec postavila kříž na křižovatce cesty ke Stančicům a cestou podle Flušky.
V roce 1867 proběhly menší opravy omítky, střechy a zdi kostelní.
Roku 1884 byl na popud popovického faráře opraven kunický kostel.
Kostel byl opravován v letech:1680, 1728, 1793, 1821, 1850 a 1867.
V roce 1884 byla klenba zpevněna železnými šlisnami.
V roce 1904 ho nechal Msgr. Dr. Sedlák (bývalý farář popovický) nově vymalovat a opatřit cementovou dlažbou a roku 1906 opravit zvenku
„14.11.1789 byly Kunice přifařeny dle císařského nařízení k Velkým Popovicům. Benedikt Saverzan kněz ponechaný tam pro zrušení kláštera sv. Mikuláše. Tehdy také dány matriky kunické do Popovic ze Říčan. Kunickým občanům se tohle přifaření ač bližší nelíbilo, žádali za zpětné přifaření do Říčan a za vlastní školu, protože prý kantor popovský špatně učí. Vlastní školu nepořídili, ale jisto jest, že potom říčanský farář František Braun a jeho následovníci konali v Kunicích služby boží pětkrát do roka až do roku 1861.“
„Z nařízení pražského místodržícího předal teprve roku 1861 farář říčanský Alois Klášterní sloužení mší v kunickém kostele pětkrát do roka faráři velkopopovickému Filiu Zimmermannovi za 4 zl. r.č., o dovozy se starala obec. Tím upraveno konečné přifaření Kunic k Velkým Popovicům. Tehdy přestali platit krávy, 3 kr. a dávat vejce k zelenému čtvrtku dle možnosti. O ty krejcary bývaly hádky a vejce se bez toho posílala často zkažená, proto ustoupil farář od takových darů. Desátek se pak neplatil na faru do říčan už dávno před rokem 1750.“
Ve dvacátých letech 20. století sloužil popovický farář mše svaté šestkrát do roka: o pouti (neděli po sv. Máří Magdaléně), o posvícení (týden po sv. Havlu), o „pěkné hodince“, o Božím Těle, nědeli po Třech králích a o provodní neděli.
Kromě toho o pohřbu nebo při svatbě apod., objedná-li si někdo a zaplatí (2-5K) za mši a dojede pro faráře a odveze jej. Dovoz k pravidelným bohoslužbám obstarávala obec. (Dříve pro faráře jezdili střídavě občané i pro přísedícího ke hře na harmonium) a ministranty. Za to dostávali rolníci zajíce na posvícení. Avšak rolníci si stěžovali, že je to pro všechny a tak to nakonec musela platit obec).
• kajícnice a učednice Páně, sv. 22.7.
Kající hříšnice, pocházející z Magdaly u Tiberiadského jezera. Je uváděna mezi ženami, které doprovázely Ježíše a jeho učedníky, stála pod křížem Ježíšovým, byla při jeho pohřbu, šla s dalšími ženami pomazat jeho mrtvé tělo, byla první, které se Kristus zjevil po svém zmrtvýchvstání. O jejím kajícím životě na poušti vypravuje jen pozdější legenda.
Je zobrazována většinou s dlouhým rozpuštěným vlasem. Na výjevech ji nalezneme stojící pod křížem na Kalvarii, mezi ženami, které jdou pomazat Ježíšovo tělo a zejména na výjevech nazývaných „Noli me tangere“.,
Atributem je především nádobka s mastí, od dob baroka lebka a krucifix
? – 1359 Martin, byl sesazen rozsudkem korektora Alberta
1359 – 1363 Jan z Křešic (Chressic)
1363 – 1416 Václav z Mnichovic
1416 – 1418 Tomáš
1418 – Antonín, plebán z Říčan
„Další zprávy o plebánech Kunických schází naprosto. Lid brzo a všeobecně přijal novoty husitské, vyhnal pány své jiného smýšlení, vyhnal faráře, kteří se nechtěli k husitskému učení přidati a „pod obojí“ podávati.“
V roce 1621 bylo mnoho nekatolických kněží vyhnáno, ale pro nědostatek katolických kněží zůstalo mnoho far neobsazených.
Později fara zanikla a Kunice byly přifařeny k Uhříněvsi, později k Říčanům a roku 1789 k Velkým Popovicům
Popovičtí kněží:
1789 – 1792 Benedikt Severzan
1785 byl benediktinský klášter u sv. Mikuláše zrušen. Statek Popovický byl po nějaký čas spravován od vlády a roku 1788 prodán baronovi Bedřichu ze Smiedburgů.
1792 – 1802 František Horáček
1802 – 1824 Filibert Rákosník, bývalý kapucín
1824 – 1845 Josef Vosátka, bývalý vojenský kaplan u jezdeckého pluku barona Latoura
1845 – 1854 Matěj Suchan
1854 – 1865 Filip Zimmermann
1865 – 1878 Jan Ječmen
1878 – 1882 František Blažko
1882 – 1890 dr. Jan Nepomuk Sedlák – později papežský prelát, kanovník metropolitní
kapitoly a ředitel „Dědictví sv. Jana Nepomuckého“.
1890 – 1901 Josef Charvát
1901 –
2005 – 2009 P. Lukáš Buchta O. Praem
2009 – ….. P. Mgr. Konstantin Petr Mikolajek O.Praem
