Kostelec u Křížků

Popis kostela sv. Martina v Kostelci u Křížků

     Nejstarší částí kostela je okrouhlá románské stavba (rotunda), která nyní tvoří presbytérium. Pochází z prvního dob křesťanství u nás její vznik se klade na konec 10. stol.
Stavba se vyznačuje neobyčejnou jednoduchostí, je vystavěna ze žulových kvádříků v řádkovém zdivu bez kamenných ozdob. Okrouhlá stavba má průměru 4,82 m a šířku zdiva 1,10 m. Velkou jednoduchostí se vyznačuje i původní vchod, který byl objeven při vnějších opravách v roce 1953.

Gotické fresky
•   Nejvýznamnější malířskou výzdobou je fresková malba Matky Boží s Ježíškem, pocházející z doby rané gotiky z počátku 13. století.
Barokní fresky
•   Nahoře na klenbě je znázorněna Nejsvětější trojice.
Níže jsou čtyři výjevy ze života sv. Martina.
•   po levé straně – sv. Martin je již v raném dětství veden k Bohu
•   nad hlavním oltářem – je znázorněn jako důstojník u bran města Amiensu ve Francii rozděluje svůj plášť se žebrákem trpícím zimou.
•   po pravé straně – sv. Martin vysvěcen na kněze
•   proti hlavnímu oltáři – sv. Martin jako biskup v Tours ve Francii uzdravuje těžce nemocného

Pod tímto obrazem jsou postavy čtyř sv. Otců – sv. Řehoře, sv. Ambrože, sv. Augustýna a sv. Jeronýma.
Po výjevy ze života sv. Martina jsou znázorněny čtyři evangelisté (Matouš, Marek, Lukáš, Jan)
pod nimi jsou čtyři symboly hlavních křesťanských ctností (víra, naděje, láska a spravedlnost)
Nad oknem oratoře je strážný anděl.
Nástropní malba v chrámové lodi je dílem akademického malíře Jiřího Jelínka – sv. Martin vyprošuje Boží ochranu farnosti, jemu od dávných dob zasvěcené.

Okna

Navazují ve čtyřech obrazech na svatovojtěšskou tradici o založení zdejšího chrámu podle návrhů akademického malíře Františka Fišera.
1.okno – (nad mariánským oltářem) rodiče přinášejí těžce nemocného malého Vojtěcha do svatyně v Libici a vyprošují mu od Boha uzdravení
2.okno – (u bočního oltáře) dobročinnost dospívajícího Vojtěcha a jeho láska k chudým.
3.okno – (nad kazatelnou) světec vyprošuje za velikého sucha v Čechách déšť na Zelené Hoře u Nepomuku.
4.okno (nad vchodem do kostela) mučednická smrt sv. Vojtěcha v Sambii v Prusku r. 997

Okna na chóru u varhan
•   nalevo – sv. Ludmila vštěpuje víru v Boha sv. Václavu v jeho útlém věku – v pozadí je rotunda na Budči.
•   napravo – sv. Anežka Česká, která odkládá bohatství a slávu, aby ji vyměnila za hodnoty věčné ceny v pozadí je klášter Na Františku v Praze, který založila.

---

Historie kostela sv. Martina v Kostelci u Křížků      Dle tradice založil první svatyni sv. Vojtěch, když se vracel z Říma s několika benediktýny. (Svědčí o tom i název jedné části obce – Kalefáč či Kalifáč – z lat. Kalefacere – tak se právě nazývá období, kdy se sv. Vojtěch vracel z Říma přes Linec a Budějovice do Prahy s 12 benediktýny). Dle tradice zůstali benediktýni zůstali v malé osadě nedaleko Prahy. Sv. Vojtěch se vydal do Prahy vyjednávet s Boleslavem II. o založení prvního mužského kláštera (zal. 993 Břevnovský klášter ). Po roce se vrátil a našel zde své druhy živé a zdravé a tak na kopci položil kámen jako poděkování za šťastné shledání. Přítomnost sv. Vojtěcha v tomto kraji připomínají i názvy některých okolních obcí – Radimovice (Radim – bratr sv. Vojtěcha), Radlík (Radla – přítel a učitel sv. Vojtěcha).
Benediktýni zde nejspíše založili malou kamennou svatyni. Ve 12. stol. Nechal dřívější kamennou stavbu přebudovat v rotundu děkan vyšehradské kapituly (úřad zastával v letech 1157-1171), která jakožto presbytář se dochovala do dnešních dnů. Je to jedna z 24 rotund, která se v Čechách dochovala. Je považována za čtvrtou nejstarší rotundu té doby (Luková., Bíteš, sv. Longin v Praze). Raritou této rotundy je, že apsida vybočuje z půlkruhu. Z tohoto období se datují i staré malby. K nejstarším malířským památkám patří fresková malba Matky Boží s Ježíškem z poč. 13. stol., která byla namalována do surového zdiva.
První přestavba proběhla v roce 1264, kdy se zdivo po úderu blesku začalo dělit na dvě části. V té době byla přistavěna kamenná věž a na druhé straně malá čtvercová loď, která podpírala rotundu. Do rotundy byl probourán otvor a vznikl tak vítězný oblouk. Světitel tohoto rozšířeného kostela byl biskup Jan III. z Dražic, který při této příležitosti řekl, že „proto si této svatyně tak velice váží, poněvadž dle neklamných důkazů byla vysvěcena sv. Vojtěchem.“
Od roku 1350 je kostel připomínán jako farní tzn. se stálým místem kněze. Současně byla farnost rozšířena o okolní vesnice – Březek, Hlubočina, Volešovice, Štiřín, Nechánice, Pohoří, Skalka, Chotouň, Skuheř, Struhařov, Sulice, Těptín, Želivec, Nová Hospoda, Čakovice, Grybla, Turaně.
V době husitských válek byla fara neobsazena. Do roku 1782, kdy příkazem císaře Josefa II. byla fara opět obnovena, byl zdejší kostel přičleněn k farnosti Jílovské a čas od času zde řeholníci z tamního kláštera konaly bohoslužby.
Roku 1685 je ulit velký zvon Martin jako dar zdejšímu chrámu.
Roku 1894 je postavena zeď kolem hřbitova, kamenný taras a byl rozšířen hřbitov před márnicí
Roku 1902 byly převezeny z bývalé kaple Lojovické převezeny do Štiřína a odtud do Kostelce sochy svatých – Jana Nepomuckého. Sv. Václava, šesti andělíčků a dvou řeholnic, které vrchnost štiřínská (Ringhofferové) darovala spolu s obrazem bílé holubice v ozdobném rámu ze 14.století, pocházející z konviktu v Bartolomějské ulici.
Roku 1910 jsou v kostelním inventaři uvedeny zvony: sv. Štěpán, sv. Martin, sv. Václav, sv. Anna, sv. Jan a sv. Pavel, který byl již tehdy puklý a později se úplně ztratil.
Roku 1916 začalo rekvírování zvonů vyrobených po roce 1700. U kosteleckého kostela byly odebrány zvony Václav, přelitý roku 1850 a umíráček, Jan a Pavel (vážil 120 kg) a tak v Kostelci zůstali jen zvony: Martin z roku 1685 a Anna z roku 1500. Pro zvony si přišlo deset vojínů, kteří zvony sejmuli a po provaze spustili za účasti celé obce.
Roku 1932 byly zakoupeny dva zvony. Vojtěch – Václav (vážící 250 kg), a Anna – Marie (vážící 150 kg). Zvony byly ulité firmou Herold v Chomutově. Oba v ceně 11 00 Kč. Rodina Rigenhofferů věnovala na zvony 3 000 Kč.
Roku 1941 proběhlo další rekvírování zvonů.
Roku 1949 uspořádal P. Blaise peněžní sbírku na zhotovení nových oken.
Roku 1966 bylo dětem a učitelům zakázáno navštěvovat mší svatou.
V roce 1989 se opravoval vnitřek kostela, zvenku byl natřen štukem, střecha byla pokryta eternitem.

---

Patron sv. Martin     Martin Tourský – biskup. Nar. V Sabarii v Panonii 315 (?), zemřel v Candes u Tours v roce 397, sv. 11.11.
Byl synem vojáka a vyrůstal v Pavii v Itálii. Jako mladý důstojník se ve městě Amiens rozdělil o svůj plášť se žebrákem. Následující noci se mu ve snu zjevil Kristus oděný polovinou jeho pláště. Krátce nato byl Martim pokřtěn a kolem roku 339 požádal o propuštění z armády, protože jak sám řekl, jako vojáku Kristovu mu nebylo dovoleno bojovat zbraní. Byl obviněn ze zbabělosti a odpověděl na to nabídkou, že se postaví beze zbraně proti nepřátelskému vojsku. Ze služby byl propuštěn a pobyl nějaký čas v Itálii a Dalmácii. Pak žil jako poustevník na ostrově u ligurského pobřeží. V roce 360 se stal knězem u sv. Hilaria v Poitiers a založil polopoustevnickou řeholní komunitu v Ligugé, první v Galii. Byl zvolen biskupem v Tours a v letech 370 – 371 žil na opuštěném místě poblíž svého sídelního města, postupně tam vznikl klášter Marmoutiers. Jeho příklad i povzbuzení vedly ke vzniku dalších komunit. Byl výjimečně aktivním misionářem a účinnost jeho kázání posilovala jeho pověst divotvůrce. Cestoval i do nejodlehlejších částí své diecéze jako pokorný poutník pěšky, na hřbetě osla či na loďce. Nebránil násilnému boření pohanských oltářů, ale spolu s papežem sv. Siriciem a sv. Ambrožem se postavil proti rozsudkům smrti (údajně za čarodějnictví) nad přívrženci bludaře Priscilliana a jinými španělskými heretiky. Ve vyšším věku se setkal s mnoha protivenstvími, jedním z jeho kritiků byl sv. Brikcius. Podařilo se mu však také odvrátit hraběte Aviatiana od zamýšlených represálií v Tours a utišit jeho „krvelačnou zuřivost“.
Jako evangelizátor Galie a zakladatel prvních řeholních komunit v této zemi byl sv. Martin velmi důležitou osobou. Jeho pověst se šířila široko daleko, mj. zásluhou tří dopisů a životopisu, které sepsal jaho přítel Sulpicius Severus. Byl prvním, kdo byl uctíván jako svatý, ač nebyl mučedníkem, a jeho kult se rozšířil po celé Evropě.
Zobrazován bývá buď jako voják s žebrákem u nohou nebo jako biskup s knihou, berlou a případně s pohárem (císař mu nabídl při hostině pohár s vínem a Martin jej podal ostatním kněžím u stolu). Atributy sv. Martina jsou žebrák, plášť, pohár, malomocný, kterého podle legendy uzdravil polibkem, kůň, peníze. Jeho individuální atribut, husu objasňuje legenda: Světec se zdráhal přijmout biskupskou hodnost a schoval se mezi husy, které ho však svým štěbetáním prozradily

---

Soupis kněží při chrámu sv. Martina v Kostelci u Křížků
od roku 1361

1361- 1364   Matěj z Chochoře či Pohoře
1364 – 1380   Borzo – Boreš, vladyka z Kostelce
1380 – 1390   Matěj Mach ze Šlapánova
1390 – 1392   Havel z Ledče
Adam z Vladislavic – pomocný kněz
1394 – 1408   Matěj z Benešova, vikář zvaný „Prkoš“
1395 – 1397   Mikuláš ze Šlapánovic – pomocný kněz
1398 – 1402   Petr Klerik, prostřední prebendát z Pražského kostela
1392 – 1402   Jan Rudiš, klerik, v roce 1402 odešel do Líšova
1407 – 1408   Zikmund ze Starého Kolína
1407 – 1414   Petr, oltářník na hradě Mělnickém
1414 – 1418    Hertík (Hertimes), plebán, později farář ve Zdicích
1418 – 1420   Jan z Dubé – husitský kněz, fara zanikla
1418 – 1420   Martin z Častolovic – husitský kněz
1420 – 1421   Pešek z Křehoře
1421 – 1422   Václav z Manětína, klerik řečený Soudce Jude
1422 – 1424   Aleš z Vlašimi, z řádu bosonohých rytířů
1422 – 1424   Prokop Andřej, mnich z Vyšehradu
1424 – 1426   Matěj z Uhříněvsi, kaplan
1424 – 1429   Václav Curcík, řečený Petr, farář z Duchcova (údajně upálen husity v Kostelci)

O Kostelci a faře nejsou žádné souvislé zprávy. Na faře i v kostele konají služby Boží husité

1652 –        kněží českobratrští

1746 – 1752   Jordán Dušek z minoritského kláštera v Jílovém
1753 – 1769   Marian Křešťánek z minoritského kláštera v Jílovém
1770 – 1774   Jan Rak z Divišova
1774 – 1758   Tomáš Jan Čekal – administrátor
1780 – 1790   po obnovení fary je zde knězem Tomáš Jan Čekal
1792 – 1793   Jan Tadeáš Kratochvíl z řádu bosonohých augustiniánů
1793 – 1796   Jan Bohdanecký
1796 – 1797   Karel Alis Benda
1797 – 1853   Matěj Ondřej Čech, kaplan a kněz ze zrušeného řádu Kapucínů
1830 – 1836   Adam z Kostelce – zdejší rodák
1833 – 1857   Jan Srb, odešel do Líbeznice, ale vrátil se zpět do Kostelce
1830 – 1860   Jan Kotrba, kaplan, kněz a vikář
1860 – 1885   Pavel Pilát, arcibiskupský vikář, odešel do Staré Boleslavi
1885 – 1886   Kolumbus Rank, farář od sv. Františeka z Votic
1884 – 1895   František Čapek, odešel do Kunratic
1885 – 1886   Karel Šubovský, administrátor
1886 – 1887   Josef Prášek, kaplan, odešel do Rakovníka
1894 – 1895   Josef Zika, farář z Kunratic
1894 – 1895   Vendelím Houžek, kaplan ze Říčan
1894 – 1895   Josef Charvát, kaplan
1895 – 1945   Bohumír Čenský, vikář, děkan, farář
1941 – 1962   Rudolf Blaise, kaplan 7 roků, farář 21 let
1962 – 1966   František Hadáček z Popoviček, administrátor
1966 – 1968   Lubomír Rosenraiter z Kunratic, administrátor
1968 – 1977   Jaroslav Šimek ze Sedlce u Kutné Hory
1977 – 1979   Jaroslav Hlaváček, administrátor z Čestlic
1977 – 1979   Jaroslav Servus, děkan z Říčan, administrátor
1979 – 1987   Miroslav Kněz, kněz ze Svaté Hory
1987 – 1990   Josef Kazda, děkan z Říčan, administrátor
1988 – 1989   Miroslav Uhlíř, kaplan z Říčan, administrátor
1989 – 1990   Milan Hanuš, kaplan z Říčan, administrátor
1990 – 1995   Miroslav Cúth, administrátor z Říčan
1995 – 1996   Marek Koniuk, administrátor z Říčan
1996 – 2002     P. ThMgr. Paweł Adam Dębek
2002 – 2005     P. Ing. Mgr. Petr Bouška
2005 – 2009      P. Mgr. Lukáš Stanislav Buchta O.Praem
2009 – …..          P. Mgr. Konstantin Petr Mikolajek O.Praem